Farnost Dobruška Opočno Přepychy

(pro mobily: menu vlevo nahoře – )

Kostely

Kostel sv. Václava

Děkanský kostel je jedním ze svědků nejstarší minulosti Dobrušky. Jeho paměť sahá až do dob, kdy naše město vznikalo. Pravděpodobně již tehdy byl spolu s prvními domy postaven kostel, zasvěcený zřejmě již od počátku Panně Marii a svatému Václavu.

Jak vypadal původní kostel, dnes nevíme. Je možné, že ten úplně první byl pouze dřevěný. Ale ještě ve středověku jej nahradila stavba kamenná. Důkazem vysokých stavebních kvalit
dobrušského děkanského kostela je nedávno nalezeny kamenný svorník, zdobený soukenickým znakem.

V letech 1709 až 1724 je děkanský chrám svatého Václava přestavěn do barokní podoby. Autorem tohoto architektonického díla je stavitel z Mladé Boleslavi,jehož jméno prozrazuje italský původ – Mikuláš Rossi.

Monumentální stavba, navozující svým interiérem pocit Boží velikosti a slávy, vyrostla pravděpodobně na základech předchozí kostelní gotické budovy. Stará kostelní krypta dosud
ukrývá pozůstatky nejstarších donátorů – pánů z Dobrušky a prvních Trčků z Lípy. Druhá pohřební krypta sloužila jako poslední místo odpočinku duchovních. Dnešní podoba průčelí byla zřejmě v 18. století bohatší o řadu ozdobných barokních stavebních prvků.

Na místě dřevěné zvonice vyrostla nová, kamenná, datovaná k roku 1693.
Původní podkladové kameny jsou zabudovaný v jejích nárožích. Zvony, které v ní vyzváněly, padly za oběť oběma světovým válkám. Ze starých zvonů se zachoval zvon „Maria“ z roku 1588, visící dnes ve zvonici kostela sv. Ducha. Do požáru roce 1806 byla zvonice kostela sv. Václava kryta cibulovitou pozlacenou bání. Protože stejně vyhlížela i radnice, obě věže ve slunci musely do daleka krásně zářit. Interiér kostelu je tvořen několika klenebnými poli. V kostele jsou instalovány barokní varhany z roku l727 od stavitele Jana Gottfrida Helbicha,
předního představitele kralické varhanářské školy. Počátkem 19. století jeupravil Varhanář Jiří Španěl. Varhany prošly na konci 20. století restaurováním, které provedl Ivan Červenka z Jakubovic. Kolem kostela byl až do roku
1786 hřbitov, zrušený za Josefa II.

Pohromou pro Dobrušky kostel sv. Václava byl již zmínění velký požár města dne 9. května 1806, který vedle celého historického jádra zničil i tuto stavbu. Obnova trvala pro nedostatek finančních prostředků poměrně dlouhou dobu. Navíc nebyla stavbě vrácena její barokní
krása v dřívější plné míře. V rekonstruované stavbě našly své hojné uplatnění stavební prvky tehdy módního klasicistního slohu. Velké zásluhy na obnově kostela měl tehdejší děkan Josef Obst. Děkanský chrám svatého Václava není jen tichým svědkem minulosti. Tak jako v celých svých dějinách je i dnes především místem setkávání lidí s Bohem. Od roku 1969, s nucenou přestávkou v období tzv. normalizace, se zde uskutečňují ekumenické bohoslužby, na nichž se podílí pět dalších křesťanských církví, které V Dobrušce působí. Pod jeho klenbou se konají četné kulturní akce, především koncerty vážné hudby. Každoročně je zde pořádán Orlicko-kladský varhanní festival. Kostel svatého Václava je tak nejen architektonickou dominantou města, ale také
významným střediskem duchovního života Dobrušky i širokého okolí.

Kostel sv. Ducha

Na výšině nad městem směrem k Orlickým horám postavili: naši předkové kostel zasvěcený svatému Duchu. Již samotné toto zasvěcení napovídá, že počátky kostela musíme hledat hluboko ve středověku. Snad až v dobách, kdy byl náš kraj postupně osídlován
a vznikaly zde první středověké osady. Vznik kostela svatého Ducha tedy zřejmě souvisí samotnými počátky křesťanství v našem regionu.

V průběhu 16. století, kdy bylo dobrušské‘ měšťanstvo na vrcholu svého hospodářského rozkvětu, došlo k velmi rozsáhlé přestavbě celého města. Zřejmým impulsem byl rozsáhlý požár, který v roce 1565 zničil podstatnou část městské zástavby. Kostel, který
stál mimo město, požárem postižen zřejmě nebyl. Můžeme se však důvodně domnívat, že stará dřevěná stavba již věkem dosloužila a bylo jen otázkou času, kdy se její přestavba stane úplně nevyhnutelnou.

A tak od poloviny 16. století vyrostla na odedávna krajinně exponovaném místě kamenná stavba, do daleka zářící svou bílou fasádou. Dodnes můžeme jen tiše obdivovat neobyčejný cit neznámých architektů a stavitelů, s nímž dokázali skloubit novou stavbu s měkkými křivkami vrcholků Orlických hor v pozadí. Mimořádná harmonie s krajinou vyniká nejen při pohledu k horám, ale je charakteristická pro jakýkoli pohled na kostel.

Nedílnou součástí areálu kostela svatého Ducha je i hranolovitá budova zvonice s cibulovitou bání a lucernou z roku 1686. Okna kostela jsou zdobena vitráží, střecha lodě a zvonice je po-
kryta dřevěným šindlem, materiálem typickým pro drobné sakrální stavby. Západní stranu kostela zdobí zachované barokní dveře. Ke zvonici byl až do druhé poloviny minulého století
přilepen ještě malý přízemní přístavek sloužící až do konce osmnáctého století jako příbytek poustevníka.
Ještě ve dvacátém století zde však bydlel městský hrobník s celou svojí rodinou. Kostel byl v minulosti mnohokrát opravován. Rozsáhlou rekonstrukcí prošel v polovině 18. století a poslední opravy se uskutečnily V 70. letech 20. století. Při nich byla stavbě plně vrácena její původní renesanční tvář. Po staletích tak znovu kostelík svatého Ducha zdobí okolní podorlickou krajinu, aby připomínal stavitelský uma především nevšední estetické cítění
svých dávných tvůrců.