Farnost Dobruška Opočno Přepychy

(pro mobily: menu vlevo nahoře – )

Křížová cesta Studánka – Chábory u Dobrušky

30. března 2018 Pastorační asistent 0 Comments

Kde: Studánka u obce Chábory nedaleko Dobrušky

Křížová cesta byla postavena z iniciativy kaplana Pavla Rozínka ze zámku Skalka a vysvěcena byla roku 1904 děkanem domašínským. Tvoří ji čtrnáct zastavení v podobě kamenných kapliček. Cesta vede lesíkem ve srázu nad potokem vytékajícím ze studánky a končí sestupem k Božímu hrobu, který byl vysvěcen roku 1905 a ve kterém je osazen kámen ze zaniklého hradiště v Cháborech. Na všech čtrnácti zastaveních jsou osazeny litinové reliéfy s propracovanými detaily, mají namodralé pozadí, postavy jsou barvy bronzové. Jednotlivé kapličky věnovali významní občané z Dobrušky a okolních obcí.

Zázračné uzdravení dobrušského sládka
Když r.1699 Jan Tmej, sládek města Dobrušky, muž dobrého života a chvalitebné pověsti, jednoho dne pivo vařil, docela nevidomý učiněn byl. Ve své těžké slepotě postaven a celý zarmoucen všelikých léků užíval k nabytí zraku, nic mu však nepomáhaly. Vzal tedy útočiště k Bohu a Panně Marii a skrze modlitbu se k nim utíkal. I stalo se mu, že jedné noci měl sen jako by jej někdo volal a jemu radil, aby šel do lesa hradišťského, tam že nalezne studánku listím zasypanou a z té aby si několikráte oči vymyl – zraku že opět nabude. Ráno pak vyprávěl sen ten manželce, ta mu však pravila: „Sen je sen – kdo snům věří, stín lapá“. On však druhou i třetí noc tím tajemným hlasem byl vyzýván, aby k té studánce šel. A tak prosil svoji ženu, aby ho k té studánce dovedla. Ona s ním do toho lesa šla a ptali se na studánku hajného, který tam bydlel. Hajný jim studánku ukázal a hráběmi odhrabal listí. Nevidomý se nejprve k Pánu Bohu a jeho matce pomodlil a začal si oči vymývat. U hajného zůstal noclehem a ženu pak poslal zpět do Dobrušky, aby mu druhý den donesla oběd. Když mu druhý den nesla oběd, šel jí již pomalu naproti. Vyprávěl jí, že jakoby ve stínu skrze mlhu vidí obrázek Panny Marie. Třetího dne ji již zdáli viděl a velice se zaradovala, když viděla, jak ji spěchá uvítat. Oba pak za to uzdravení Pánu Bohu a Panně Marii děkovali a slíbili si, že nechají studánku obezdít kameny a zastřešit šindelovou stříškou na sloupku s obrázkem Bohorodičky. Tímto uzdravením přišla brzy studánka ve známost a mnoho nemocných lidí k ní přicházelo, aby zde zdraví vyhledávali a nalézali.

Lázně
Do r.1749 bylo zapsáno dvacet pět uzdravení od dotyčných osob, kteří vypovídali pod přísahou před dobrušským písařem a konšely. Když se roznesla do okolí pověst o zdejších uzdraveních a přibývalo holí, které zde uzdravení odkládali, byli r.1741 městem požádáni o rozbor vody a její chemický průzkum na ověření léčivosti doktor medicíny Jan Vencel z Nového Kolína a Josef Fertizl z Mittelwaldu z hrabství Kladského. Za svědectví dobrušského písaře Františka Bartáka ověřili léčivost zdejší vody a za nejlepší ze známých ji označili, neb „tento lesní pramen obsahující léčivé minerály velkého účinku je zcela k prospěchu nemocných“.
Nad studánkou byl místo původního jednoduchého přístřešku s obrazem zřízen zprvu dřevěný, později kamenný zastřešený kryt, kam byl zavěšen prvotní mariánský obraz věnovaný sládkem Janem Tmejem na znamení díků. Pro potřeby a pohodlí vzrůstajícího počtu příchozích nemocných byly postupně budovány lázeňské budovy. Voda ze studánky byla svedena borovými trubkami k pecím a vanám. Poblíž lázeňské budovy se nacházela vodní nádrž s vodním kolem. Z bývalé hájovny byl zřízen hostinec. Hostinec byl na svoji dobu dobře vybavený i pro náročnější hosty. Hosté sem mohli docházet na jídlo i zábavu. Ještě v 18. století lázně zanikly, ale na počátku 19. století byly obnoveny. Definitivně zanikly až ve 30. letech 20. století, roku 1950 byla zrušena i hospoda sloužící k občerstvení poutníků.

Kaple Narození Panny Marie
Na popud duchovních, kteří se zde také léčili, povolila biskupská konzistoř na žádost hraběte Rudolfa Josefa Colloredo z Wallsee, stavbu kaple zasvěcenou Narození Panny Marie. Hrabě poskytl veškerý materiál, povozy i dělníky a částečně ji financoval. Dalším sponzorem byl také dobrušský děkan P. Šmidberský. Šestiboká zděná kaple byla zastřešena mansardovou střechou, ukončena menší věžičkou a nad vstupním portálem je vyobrazen šlechtický erb rodu Colloredů. Roku 1755 za přítomnosti velkého počtu lidí byla kaple vysvěcena dobrušským děkanem Josefem Antonínem Kilingerem.

Socha sv. Jana Nepomuckého
Nedaleko kaple ve stínu lip je umístěna netradičně pojatá socha sv. Jana Nepomuckého – poutníka. Světec je vytesán z pískovce v poutnickém rouchu a je zachycen na své poslední pouti k Matce Boží do Staré Boleslavi. Socha je dokonale propracována neznámým barokním mistrem, vyzařuje dynamičnost a výraz tváře zrcadlí vnitřní pohnutky světce. Autor není znám, socha se připisuje působení dílny Pacáků, žáků Matyáše Brauna. Socha byla postavena roku 1760 z vděčnosti neznámým hospodářským úředníkem, kterému hrozilo velké nebezpečí ztráty cti a dobrého jména. Na podstavci jsou vyryty latinské nápisy, které Josef Spiroch překládá takto:
„Místo, kam kráčí, není cílem poutníku Janovi
mnohem dále – až za nadhvězdné výšiny stoupá.
Putuj s tímto průvodcem!
Kdo při dobré pověsti chce zachován býti,
ten hleď svatého Jana ctíti,
neb ten, kdo toho divotvorce ctí a vzývá,
ten při dobré pověsti zachován bývá.“

Současnost
Hlavní pouť u Studánky se koná v den svátku Narození Panny Marie 8. září. Tradice pouti je zde známá od 18. století, kdy byla spojená s návštěvou léčivého pramene a lázní. Poutní tradice tohoto místa je v procesu obnovy.

(Text byl převzat a částečně upraven z publikace lidového písmáka Karla Petra: Paměti poutního místa Studánky, vydané obcí Podbřezí v roce 2015)

Předchozí příspěvek

Následující příspěvek